Abstract
Rekonstrukce prostředí hrobu představuje klíčový prvek v interpretaci pohřebního ritu. Metody terénní antropologie a histotafonomie mohou pomoci lépe poznat mikro-prostředí, ve kterém došlo k dekompozici mrtvého těla. Cílem studie je na příkladu pěti hrobů z období kultury se šňůrovou keramikou zjistit, v jakých podmínkách se těla mrtvých nacházela či jak byla posmrtně upravena. Kosterní pozůstatky čtyř jedinců nesly stopy po uložení do dutého prostoru. Na základě histologické analýzy bylo zjištěno, že dekompozice měkkých tkání u těchto jedinců musela být zastavena nebo naopak velmi urychlena, protože kostní mikrostruktura nebyla poškozena mikroorganismy. K urychlení dekompozice mohlo dojít rozkladem těla v otevřeném prostoru, jakým mohl být částečně zahloubený hrob s konstrukcí. Naopak k zastavení dekompozice mohlo dojít v důsledku působení vyšších teplot v podobě ohně nebo kouře, ale také vlivem opakovaně podmáčeného prostředí. Pro všechny možnosti existují na kosterních pozůstatcích konkrétní stopy. Komplexní tafonomická analýza kosterních pozůstatků přináší nové detailnější informace o okolnostech pohřbu, čímž výrazně rozšiřuje možnosti intepretace pojetí smrti v minulosti.
Publisher
Institute of Archaeology of the CAS - Prague, v.v.i.