„Tábory pro darebáky, povaleče a cikány“.

Abstract

Studie zasazuje vznik a vývoj kárných pracovních táborů z doby druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava do kontextu preventivních policejních opatření, jež se na poli dobové kriminalistiky či kriminologie utvářela od počátku 20. století. Záměrně je přitom klade do souvislosti s kriminalizací „cikánů“ jakožto zvláštní součásti širšího obrazu „práce se štítících“. Právě proticikánský diskurz byl klíčový za druhé republiky při formulaci legislativních opatření k pronásledování „práce se štítících“, spolu s požadavky na vytvoření a fungování internačních institucí (táborů). Analýza rozmanitých pramenů úřední a policejní provenience naznačuje, že až do přelomu let 1941 a 1942 okupační orgány do procesu formulace opatření proti „cikánům“ prakticky vůbec nevstupovaly. Jejich formulace a uplatňování zůstávala v rukou protektorátní vlády a policejních úřadů. Pod povrchem dobové administrativní terminologie a žargonu policejních hlášení autoři studie odkrývají konflikty a napětí, které pramenily z odlišných představ a zájmů různých společenských skupin na perzekuci obyvatel označovaných jako „cikáni“ a „práce se štítící“. Klíčová slova: kárné pracovní tábory; kriminalistika; policejní prevence; proticikánská opatření; rasismus; genocida Romů a Sintů.