Český Atikus? Příběhy a jejich hrdinové v české profesní etice právníků

Abstract

V posledních letech roste v českém právním prostředí poptávka po zkoumání i výuce právní etiky, a to včetně té profesní. Jedna z perspektiv náhledu na právní etiku se však v současném českém diskurzu trochu ztrácí. Je jím perspektiva Law and Literature, resp. Law and Humanities. To je přitom škoda, protože propojení právní etiky s uměním je nasnadě, jelikož je spojuje silný důraz na narativitu. Ustanovení příslušných právních předpisů jako zákona o soudech a soudcích nebo o advokacii můžou být napsána sebelépe, ale výchova k hodnotám a ctnostem funguje spíš na příkladech než na základě příkazů a zákazů. Právě tyto příběhy přitom můžeme čerpat z umění právě tak, jak to navrhovali již nestoři Law and Literature. Nejvlivnější přinejmenším v angloamerickém prostředí je přitom bezesporu Atikus Finch z románu a filmu Jako zabít ptáčka. Cílem tohoto článku je obecně prozkoumat výhody a nevýhody, přínosy a rizika využívání příkladů z umění a kultury v otázkách právní etiky a konkrétně to, zda osud Zdenko Auředníčka a jeho působení v případu Leopolda Hilsnera může být takovým příkladem a jak se vztahuje k příběhu Atikuse Finche.