Abstract
Článek reaguje na text Marka Káčera „Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv?“, kterému vytýká, že dostatečně nerozlišuje mezi různými druhy práv (např. právy legálními a morálními, právy institucionálními a kritickými morálními), což následně vede k některým zmatením, a dále že se vymezuje vůči otázce, kterou si současní filosofové věnující se tématu lidských práv nekladou. Lidská práva totiž v současné filosofii nejsou chápána jako bizarní objekty existující v nějaké obdobě platónské říše idejí, ale jako normy, které platí na základě morálních důvodů. Právě tato pozice je v článku důkladněji představena a analyzována (včetně identifikace některých jejích výhod oproti pragmatickému myšlenkovému rámci, v němž doporučuje uvažovat o lidských právech Marek Káčer).
Reference22 articles.
1. BARRETO, José-Manuel. Rorty and Human Rights. Contingency, Emotions and How to Defend Human Rights Telling Stories. Utrecht Law Review, 2011, roč. 7, č. 2. DOI https://doi.org/10.18352/ulr.164
2. BENHABIB, Seyla. The Rights of Others: Aliens, Residents, and Citizens. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. DOI https://doi.org/10.1017/CBO9780511790799
3. BENHABIB, Seyla. Dignity in Adversity: Human Rights in Turbulent Times. Cambridge: Polity Press, 2011.
4. BIX, Brian H. A Dictionary of Legal Theory. Oxford: Oxford University Press, 2004, s. 125-126.
5. CAMPBELL, Tom. Human Rights: Moral or Legal? In: KINLEY, David, Wojciech SADURSKI a Kevin WALTON (eds.). Human Rights: Old Problems, New Possibilities. Cheltenham: Edward Elgar, 2013.