Abstract
Tento článek se věnuje problematice schopnosti pacienta udělit informovaný souhlas k poskytnutí zdravotních služeb. Tato problematika je analyzována v kontextu posuzování způsobilosti k právnímu jednání v rámci občanského zákoníku a snaží se poukázat na skutečnost, že striktní aplikace pravidel o způsobilosti k právnímu jednání může v kontextu udělování informovaného souhlasu být pro některé osoby nepřiměřeně omezující. Proto se článek snaží nabídnout vhodnější řešení, které by lépe chránilo zájmy dotčených subjektů. V rámci nalézání toho řešení jsou pak podrobně analyzovány teoretické koncepty pro stanovení způsobilosti člověka jednat, tj. pro posuzování jeho kompetence. Na základě krátké komparace článek ukazuje, že v řadě států je problematika schopnosti pacienta udělit informovaný souhlas posuzována odděleně od jeho způsobilosti k právnímu jednání a je více kontextuálně vymezena.
Reference31 articles.
1. ABERNETHY, Virginia. Compasion, Control, and Decisions About Competency. American Journal of Psychiatry, 1984, roč. 141, č. 1, s. 53-58. ISSN 0002-953X. DOI https://doi.org/10.1176/ajp.141.1.53
2. ÁLVARO, Luis C. Competency: General principles and applicability in dementia. Neurología, 2012, č. 27, s. 290-300.
3. BAUMGARTEN, Elias. The concept of 'competence' in medical ethics. Journal of medical ethics, 1980, roč. 6, č. 4, s. 180-184. ISSN 0306-6800. DOI https://doi.org/10.1136/jme.6.4.180
4. BEAUCHAMP, Tom L. a James Franklin CHILDRESS. Principles of biomedical ethics. 6. vyd. New York: Oxford University Press, 2009, roč. xiii, 417 s. ISBN 978-0-19-533570-5.
5. BEAUCHAMP, Tom L. a Laurence MCCULLOUGH. Medical ethics: the moral responsibilities of physicians. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall, c1984, xvi, 172 s. ISBN 01-357-2652-2.