Abstract
Článek se v první části věnuje teoriím zabývajícími se důvody a okolnostmi vedoucí k rozdělení legisakčního řízení do dvou fází, tj. in iure, jež se odehrávala před úředníkem a apud iudicem, v němž spor rozhodoval jmenovaný soudce. V základních rysech představuje ty teorie, které podstatným způsobem ovlivnily poznání a další směr výzkumu v této oblasti. V další části pojednává v kontextu zaměření tohoto článku municipálním zákonem lex Irnitana, který nabízí vhled do reformovaného formulovaného procesu, který mimo jiné upravuje volnost sporných stran při výběru osoby soudce. Poslední část nabízí pohled z perspektivy právně-antropologických a etnografických výzkumů probíhajících v minulém století v moderních primitivních společnostech, které mohou pro účely studia římského práva poskytnout širší vhled a napomoci ozřejmit motivace a důvody vedoucí k bipartitě římského procesu. Antropologické materiály totiž umožňují lépe pochopit právní i mimoprávní vazby, které jsou determinovány sociální strukturou archaických a primitivních komunit. Díky tomu můžeme identifikovat některé tradované omyly týkající se přístupu archaických a primitivních společností k právu.
Reference84 articles.
1. ARISTOTELES. Politika. 1285b.
2. BARTON, Roy Franklin. Ifugao Law. Berkeley: University of California Press, 1919.
3. BARTOŠEK, Milan. Škola právnického myšlení. Praha: Karolinium, 1991.
4. BETTI, Emilio. La creazione del diritto nella iurisdictio del pretore romano. In: Studi Chiovenda, Padova, 1927.
5. BIRKS, Peter. New Light on the Roman Legal System: the Appointment of Judges. The Cambridge Law Journal, 1988, roč. 47, č. 1, s. 36-60.