Abstract
Mluvená řeč nezanechává v lidské evoluci žádné přímé empiricky vysledovatelné stopy. Původ a raná historie lidské komunikace stále čekají na vědecký výklad. Řeč slouží jako nástroj myšlení, který není omezen časem a prostorem. Je to unikátní systém podporující nekonečnou lidskou kreativitu. Pro správnou analýzu jazyka musí vědci nalézt vztahy společné všem formám komunikace. Při přípravě tohoto příspěvku byly proto využity poznatky získané ze studia komunikačních systémů primátů, zejména lidoopů. Posun od systémů zvířecí komunikace k lidským symbolickým jazykům byl zapříčiněn celou řadou faktorů. Raní hominidé užívali a rozvíjeli stále komplexnější jazyk jako nástroj v rámci své adaptační a reprodukční strategie.