Biometrické údaje a jejich právní režim

Abstract

Rozvoj moderních technologií ICT předpokládá mimo jiné efektivní, důkazně i bezpečnostně spolehlivý nástroj umožňující identifikaci či autentizaci uživatelů služeb informační společnosti. Tyto verifikační nástroje mají zpravidla podobu buď toho, co má osoba u sebe (např. USB token), nebo toho, co zná (typicky přihlašovací údaje), případně toho, čím daná osoba je (tj. biometrická charakteristika). Poslední z uvedených prostředků nabývá v moderních technologiích stále více na významu, a to zejména pro svou praktičnost (dostupnost a neměnitelnost). Zároveň však představuje zvláštní a privilegovanou kategorii osobních údajů, jejíž použití je silně limitováno předpisy veřejného práva. Existuje zde tak určitě konflikt mezi veřejným zájmem (či i zájmem jednotlivců) na práci s biometrickými údaji na straně jedné a řadou dalších práv, včetně práva na ochranu soukromého života, na straně druhé. Cílem tohoto článku je tak zmapovat současný český právní rámec regulující zpracovávání biometrických údajů pro různé účely; v souvislosti s tím se bude rovněž zabývat možným využitím biometrických prostředků, a to jak v oblasti práva veřejného, tak i soukromého. Příspěvek tak analyzuje jednotlivé právní režimy zpracování této privilegované kategorie dat, přičemž zároveň se snaží najít či blíže identifikovat existující právní mantinely a konflikty souvisejících režimů zpracování vyplývající z české i evropské právní úpravy.