Abstract
Přes stále rostoucí význam a ekonomickou sílu podnikatelských seskupení absentuje jednotná definice tohoto jevu, jehož podoby zahrnují spektrum od vysoce centralizovaných po silně diversifikované skupiny společností. S ohledem na majetkovou samostatnost mateřské společnosti a omezené ručení (odpovědnost) společníků zůstává klíčovou otázkou, do jaké míry může být mateřská společnost odpovědná za porušení závazku mezi dceřinou společností a věřitelem v případech, kdy je dceřiná společnost ovlivněna jednáním mateřské společnosti. Následující článek analyzuje závazkové nástroje ochrany věřitele korporace začleněné do podnikatelského seskupení. Je dovozováno, že nárok věřitele dceřiné společnosti proti společnosti mateřské může být založen na předpokladech a podmínkách aplikace institutů culpa in contrahendo spolu s prvky smlouvy s ochranným účinkem ve prospěch třetího.
Reference84 articles.
1. ANKER-SØRENSEN, L. Parental Liability for Externalities of Subsidiaries: Domestic and Extraterritorial Approaches. Nordic & European Company Law Working Paper [online]. 2014, č. 14-06, s. 102-118 [cit. 14. 6. 2019]. Dostupné z: http://doi.org/10.2139/ssrn.2506508
2. BAINBRIDGE, S. M. a M. T. HENDERSON. Limited liability: a legal and economic analysis. Cheltenam, UK: Edward Elgar Publishing, 2016.
3. BALARIN, J. Poznámky k (absenci) principu dobré víry v návrhu občanského zákoníku. In: Bulletin advokacie, 2011, č. 1-2, s. 25 a násl.; Cit. podle KLUNZINGER, E. Einführung in das bürgerliche Recht. München 2004.
4. BERLE, A. a G. MEANS. The modern corporation and private property. 4. vyd. New Brunswick: Transaction Publishers, 2002.
5. BEZOUŠKA, P. In: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1565-1576.